Výtěžek: 43 032,- Kč
Jedenáctý Webrovkafest předčil všechna očekávání! Po loňském ročníku, který byl skutečně vyjímečný nikdo nečekal a ani si nedovedl představit v nejnaivnějších snech, že letošní ročník navštíví téměř 290 lidí a v kase se sejde neuvěřitelných 43 032,- Kč!!! Organizační tým v pátek před akcí odhadoval, že na vánoční pobyt pro děti bez rodičů (tedy, někteří rodiče mají, ale ty se o ně buď nechtějí nebo nemohou starat) lidé shromáždí maximálně třicet tisíc korun. Nabyli mylného dojmu, že po loňském ročníku, obsazeném hvězdami české hudební scény (Vl. Mišík a Etc., Vl. Merta či Roman Dragoun) budou tímto zážitkem natolik nabiti, že letošní přehlídku vynechají nebo, že obrovská loňská účast byla ovlivněna právě těmito zvučnými jmény. Znovu se však potvrdilo, že Webrovkafest není jenom o muzice, ale že génius loci tohoto místa je už natolik zakořeněn v srdcích lidí, že ikdyby, s nadsázkou, na Webrovce hrála dechovka, tak by lidé stejně přišli. Také si organizační tým plně neuvědomil vlastní podstatu festivalu a to jeho hlavní jeho náplň – pomoc potřebným dětem a umožnit jim, že mohou toto úžasné místo svými smysly ochutnat. A to v čase, který je pro dětskou duši nejcitlivější, v čase Vánoc. Že většina lidí přišla proto, aby svým málem přispěla na krásný zážitek a dárek pro dítě, které v životě neviděli. A ne na jedno, ale hned na několik desítek dětí z nejrůznějších míst naši vlasti nebo i pro děti cizinců.
Ale přesto, pojďme se na chvíli věnovat kulturní stránce festivalu a popišme si nebo připomeňme jednotlivá vystoupení.
Kdysi jsme o divadelním spolku KaRaJaPeJi a Ba psávali jako o dívčím divadle. Dnes už musíme použít výraz – divadlo „ženské“, jelikož naše milé herečky nám za ta léta vykvetly v matky a co se Webrovky týče tak ve dvorní hereckou elitou. Jejich návrat k Cimrmanovským hrám byl velice moudrý tah a jejich zpracování bylo na vysoce osobité úrovni. Jejich herecká i ženská vyzrálost jim dodává jistotu a své role velmi dobře zvládají.
První kapelou hudební přehlídky byla královédvorská partička AN 26. Překvapení možná pro mnohé přítomné. Kapela složená převážně z mladých lidí velice zavání klasickou a tou nejlepší brněnskou alternativou. Je zde jasně znát, v jaké muzice se její členové pohybují a je velmi dobrá zpráva, že v našich končinách existuje kapela, která se tomuto hudebnímu směru věnuje. Jasnými znaky jsou violoncello, flétna a podmanivý ženský zpěv. Chvílemi až jazzové pasáže v některých skladbách jsou jen důkazem, že AN 26 mají nakročeno správným směrem a že k tomu mají všechny hudební předpoklady. Citlivě zpracované, chvílemi tajemné melodie vytváří příjemnou odpočinkovou atmosféru a kolébají lidskou duši k uvolnění.
Druhou kapelou hudební přehlídky byla Poslední Lež. Kapela, která vás na Webrovce nikdy nemine. Pro mnohé bylo asi překvapením, když kapelník této skupiny oznámil svůj odchod na muzikantskou dovolenou. To by však nemělo existenci tohoto souboru ovlivnit, jelikož už delší dobu přebírala otěže jak hudební tak manažerské zpěvačka SuriKáťa. Její tvorba posouvá toto hudební těleso dalším směrem po moři hudebních stylů a vnáší nový svěží vítr do plachet. Krom nových písních z pera zpěvaččina, představila P.L. komponovaný písňový pořad Vivere elementa, jehož studiová podoba vyjde na jaře 2013.
Své nové album, které vyjde taktéž na jaře 2013 představil i další nezmar festivalu – Pepa Lábus a spol. Člověk o kterém již bylo napsáno vše, takže jen velmi stručně: Skvělý, skvělý, skvělý!!! 🙂
O návrat do zlatých časů Nové vlny se postaral jeden z hlavních hostů, pražsko-trutnovská lahůdka Máma Bubo. Kapela Trutnovem natolik omotaná, že by se dal označit za jejich domovskou scénu. Popisovat tento koncert by nemělo vůbec žádný smysl, protože to se muselo zažít. Excelentní výkony všech muzikantů nikdo nezpochybní a mnoha lidem zústane ve vzpomínkách situace, kdy Vlasta Matoušek přetrhl strunu na své baskytaře a bez mrknutí oka dohrál skladbu jako by se nic nestalo. Koncertu se zúčastnil i autor několika textů na desce Baňatost, (koncert byl složen převážně ze skladeb z této desky) Vladimír Kaláb. Opět jeden ze splněných snů.
Druhým hostem, který přivedl do varu kotel lidí, byli pražští Echt!. Kapela v podstatě na objednávku však byla přesně to co bylo v tu chvíli potřeba. Po koncertní pauze jeden z prvních koncertů a hned na Webrovce. Kapela plná šťávy a charisma nejen Karla Malíka, ale i všech ostatních muzikantů strhla všechny přítomné k jedné velké oslavě. Oslavě života, ikdyž kolikrát krutého, ale přesto nádherného. Téměř punková energie se valila nezadržitelně do lidí a ti ji s díky přijímali a užívali si každého tónu i slova a v neposlední řadě rytmu. Malý soukromý vzkaz na konec:“Mácháčku, to jsem zvědavej s kým přijedeš za rok ;-)“.
Milým překvapením i pro pražské muzikanty bylo vystoupení mnohačlené kapely PPP. Jejich vystoupení na Webrovkafestu nelze označit jinak než vynikající. Dechová sekce dodávala jejich funky životní energii a jako celek valili do publika dalščí příval hudebních vln. „Pane Haasi, můžete tam v muzikantském nebi na ně být hrdý!“.
Konečně se Hanka s Arjoškou dočkali a vystoupili na Webrovkafestu. Hana věděla o této akci už v době, kdy ještě žila nedaleko Rotterdamu a vždy věřila, že si na ni někdy zahraje. To se ji vyplnilo a ani její věrný holandský spoluhráč, kytarista Arjo Hijmans si nenechal tuto příležitost uniknout a přes celé Německo přicestoval. Blues 60. a 70. let ukolébalo většinu přítomných a dopřálo jim oddychu po předchozí hudební náloži.
Jak už to na Webrovce chodí, žádný odpočinek netrvá dlouho. Po klidném MoonLight Expressu nastoupila nejtvrdší kapela celého programu, experimentálně metalová formace EgoFear. Úplně jiný metal než na jaký byli doposud stálí návštěvníci festivalu zvyklí, vystřelil na nohy poslední zbylé v sále a byl MOSH. Energická a hudebně zajímavá produkce této nestálé kapely byla výbornou tečkou za letošní hudební přehlídkou.
Pak samozřejmě nastoupil nestor festivalu Bahňous, který dle tradice do rána improvizoval a letos dokonce polapil i nějaké ty spoluhráče z dalších kapel, kteří ještě měli chuť hrát.
Na schodech u kasy (a nejen tam) preludovali dva neuvěřitelní hudební kouzelníci Franta s Kubou. Atmosféra, kterou dokázali vytvořit si s ničím nezadala s atmosférou v sále. Jejich zpestření letošního programu vstoupí do písní a legend.
Závěrem se sluší poděkování. Vyjmenovávat zde všechny, kteří se zasloužili o letošní ročník by bylo na velmi dlouhé psaní. Děkujeme všem vystupujícím, bábovce, skvělé moderátorské dvojici a všem pomocným rukám, kterých není nikdy moc, ale které jsou k dispozici když je potřeba udělat správnou věc. Děkujeme Vám, milí návštěvníci a slibujeme Vám, že v našem úsilí nepolevíme a dál se budeme snažit touto formou pomáhat zpříjemnit život našim nástupcům. Děkujeme srdečně!!!
Program 2012 – 11. ročník
Sobota 17. listopadu
Věnováno Návratům
Moderují: Kateřina Frimlová + Ladislav „Munky“ Valnoha
Začátek v 14:00 hodin
Minimální příspěvek činí 150,- Kč
Účast potvrdily tyto soubory:
14:30 – 16:00 – KaRaJaPeJi a Ba – divadlo
16.30 – 17:15 – AN 26
17:30 – 18:15 – Poslední Lež
18:30 – 19:15 – Pepa Lábus a spol.
19:45 – 20:45 – Máma Bubo
21:15 – 22:15 – Echt!
22:30 – 23:15 – PPP
23:30 – 00:15 – Moonlight Expres
00:30 – 01:15 – EgoFear
01:30 – 03:00 – Bahňous a spol.
II. scéna: Franta Tomášek a Kuba Soldán (SolTo!)
Pro případné zájemce budou k dispozici šablony a barvy k potisku trik a mikin logem festivalu. Počet triček k zakoupení bude omezen, za 10,- Kč si však budete moci potisknout vlastní oblečení.
Upozornění pro všechny kdo se chystají na Webrovkafest autem: Buďte připraveni a mějte s sebou zimní výbavu.
Psy nechte prosím doma aby nedošlo ke zbytečným problémům.
Objekt chaty bude nekuřácký, kuřácký koutek bude opět na zateplené terase.
Těšíme se na vaši bohatou účast!
Medailony
Kateřina Frimlová + Ladislav „Munky“ Valnoha
Letošní ročník je věnován návratům a to hned v mnoha smyslech. Festival se po bujarém a oslavném loňském ročníku vrací zpět ke své podstatě a opět bude patřit převážně kapelám trutnovským a těm z blízkého okolí. A platí to i o moderátorech. Letošním Webrovkafestem vás budou provázet dvě výrazné osobnosti, působící na poli nezávislé trutnovské scény. Ikdyž se převážně oba zabývají muzikou, v zimě zazářili jako moderátorské duo na Rock-metalovém plese ve Voletinách, kde se jim podařilo strhnout návštěvníky k neuvěřitelným aktivitám. Jedná se o Káťu Frimlovou a Láďu „Munkyho“ Valnohu. Káťa je poslední léta známá coby zpěvačka kapely Poslední Lež, ale pamětníci si vzpomenou i na její kapelu Wyweest. „Munky“ dlouhá léta, ikdyž někdy s pauzami, působí v kapele EgoFear (ta se premiérově představí i na tomto ročníku) a je též již dobře zapsaným členem kapely Not Fragile, kterou jste již na Webrovce mohli (ikdyž v různých sestavách) vidět několiktát. A tak si myslíme, že tato rocková mamča a protřelý tvrdý rocker s nevinným obličejem, budou velmi vtipnými a milými průvodci celým večerem.
KaRaJaPeJi a Ba
Když se v roce 2005 poprvé na Webrovkafestu objevil dívčí divadelní spolek KaRaJaPeJi a Ba, tak se uvedl hrou Divadla Járy Cimrmana Akt. Pak, během dalších let brouzdaly, tyto milé herečky, mořem divadelních žánrů od pohádek přes vlastní tvorbu až k detektivním příběhům. Letos, na ročníku věnovaném návratům se i děvčata tak trochu vrátila a to k hrám již zmíněného Divadla Jára Cimrmana. Tentokrát si vzaly na paškál hned dvě kratší hry a to Posel světla a Vizionář. Budeme tak po letech svědky situace, kdy ženy budou hrát převážně mužské role. Hry samotné asi nemá smysl blíže představovat, neboť většina z návštěvníků je zná v originále odmalička. Však v pojetí ryze ženského souboru budou jistě v mnohém překvapivé ne-li šokující. Každopádně to bude určitě silný a zábavný zážitek, který odstartuje 11. ročník festivalu.
Jitka Gábrtová
Petra Šormová
Radka Petráková
Petra Jaklová
Jarmila Štěpánková
Kateřina Rozová
Katka Ježková
Bebina
Sun Shine
AN 26
Kapela, která započne letošní hudební přehlídku je na festivalu nováčkem. Jedná se o milou partičku kolem baskytaristy kapely Poslední Lež – Matese Kuhna a část z nich je pravidelnými návštěvníky Webrovkafestu. Konečně se tedy i přespolní dočkají a odehrají své vystoupení na pódiu, ke kterému dosud jen upírali zraky a slechy.
An-26 je královedvorské hudební seskupení působící od jara 2010, v němž se sešli členové kapel „Riziko nádechu“ a „Zatracená dáma Anna“ (původně „Overself“). Tvorba se nese alternativním směrem s příměsí bluesrocku. Inspirací kapele je zvuk večerní oblohy, který má na svědomí sovětský turbovrtulový transportní letoun Antonov An-26 brouzdící každý všední den kolem 21. hodiny letovým prostorem nad Dvorem Kralové n/L a kapele přímo nad zkušebnou. To ji do značné míry silně poznamenalo a tímto byl hudební směr s konečnou fází přetransformován na AlternativeAeroflotiveBluesRock. Nutno ještě podotknout, že trasa letu je Ostrava-Lipsko a složení posádky je následující:
Klára Pohlová-zpěv, klavír, flétna
Kateřina Erbanová-violoncello
Honza Macek-kytara
Matyáš Kuhn- basa
Tomáš Robek-bicí
Poslední Lež
Tato kapela letos slaví desáté narozeniny. Jejich první oficiální koncert proběhl na festivalu Webrovka, z něhož vznikla tato tradice a zažila se mnoha lidem jako charitativní Webrovkafest. Letos na jaře natočila ve Dvoře Králové své druhé řadové album s názvem Vivere Elementa, které původně zvažovala pokřtít právě na tomto ročníku, ale z časových, rodinných a technických důvodů křest odsunula až na zimu roku 2013. Živlové skladby samozřejmě na tomto koncertu nebudou chybět a budete mít možnost slyšet i několik zbrusu nových písní. Touto kapelou během let prošla řada hudebníků a i v současné době prochází Poslední Lež také určitými změnami. Zpěvačka Káťa Frimlová (mimochodem i moderátorka letošní Webrovky) pomalu, ale jistě přebírá autorské i manažerské otěže od posledního zakládajícího člena, kapelníka a kytaristy Vojtěcha Lábuse a celkový sound souboru se výrazně mění. Dosavadní kapelník po novém roce na čas opouští pluh pole hudebního a dále se chce věnovat novému zaměstnání a výhradně tomuto festivalu. Sami se můžete přesvědčit o tom, že tato změna kapele vůbec neublíží, ba co víc, možná to bude ve výsledku ku prospěchu věci samotné. Poslední Lež bude i nadále pokračovat ve své hudební tvorbě a koncertování.
Vojtěch Lábus – kytara, Roland GR 20, zpěv
Káťa Frimlová – zpěv, kytara
Jan „Owar“ Novotný – tahací harmonika, zpěv
Matyáš Kuhn – baskytara
Martin Fejk – bicí
http://www.poslednilez.com/
Pepa Lábus a spol.
Co dodat. Na této stránce už byla za dobu existence festivalu napsána hotová Epopej o Pepoj. Pepa Lábus a Sdružení Přátel Okolo Lábuse nevynechali jediný ročník v historii Webrovkafestu a zatím jak se zdá nemají chuť tuto linearitu přerušit. Tak se znovu můžete těšit na písně s lidovými motivy v drsnějším kabátě v podání charismatického, někdy až trochu děsivého (:-)), hlasatele zpráv rádia Beat. Pepa i jeho zdatní spoluhráči aranžují jednu novou skladbu za druhou a dlouho očekávané páté řadové CD se snad již v dohledné době začne nahrávat. Takže pro ty co mají Pepovu hudbu rádi a které mohl na loňském ročníku trochu zmásti zazářením v roli moderátora a zpěváka v kapele Totem´s, která má s Pepovou muzikou společnou jen lásku k přírodě, garantujeme, že ani letos o svého milovaného písničkáře nepřijdete. Opět se bude pálit klestí, roztočí se vřeteno během délky vteřiny a na rozcestí se společně vydáme za Bezčasou a nehnutou. Nebudou jistě chybět i nějaké ty novinky a koncert bude stát za to jak již je na Webrovkafestu zvykem. Pepa se prostě na Webrovku rád vrací!
Pepa Lábus – kytara, zpěv
Tomáš Nýdrle – baskytara
Michal Drašar – bicí
Míra Votoček st. – kytara
Petr Bařina – housle, zpěv
http://www.pepalabus.cz/
Máma Bubo
Legendární pražská alternativní skupina, působící mimo oficiální kulturní instituce už od 80.let. V Trutnově poprvé vystoupila v tehdejším klubu mládeže SSM Trend v roce 1984. Nestalo se tak náhodou, jelikož baskytarista Vlasta Matoušek je rodilý trutnovák z Dračí uličky. Další členové jsou pak personálně spřízněni s kapelou Babalet, ale kytarista Jirka Charypar dále působí i v kapelách Švihadlo a Marsyas (Petr Kalandra Memory Band). Kapela prošla dlouhým vývojem kombinace nové vlny, art-a space rocku po minimalismus a novoromantickou hudbu, vždy na úrovni o třídu výš než médii propagovaná česká produkce. Před revolucí natočila alba Planeta Haj (1985) a Aby se nám milovali (1989). V roce 1992 pak vychází třetí album s názvem Baňatost, na kterém se jako autor několika písní (např. Na venkově) objevil trutnovský novinář Vláďa Kaláb. Křest proběhl v pražském klubu Chmelnice 22.5 1992 (křest zachycen kamerami ČST) a den nato, v rámci turné, se vrátila Máma Bubo do Trutnova a opět na stejné místo. Jen už to nebyl klub SSM, ale rockový klub Tr-End. Tento den je zapsán v místních alternativních análech hlubokou stopou, jělikož koncert natolik uchvátil Vojtěcha Lábuse, že ještě ten večer založil s baskytaristou Pavlem Rudišem legendární trutnovskou kapelu Lábusovy lopatičky. Tímto koncertem se Máma Bubo stala stěžejní inspirací a zbožňovaným souborem 16. – 17. letých alternativců v Trutnově a když pak přijela na trutnovský festival, nadšeně je tento „potěr“ vítal už u hlavní brány. Pak, ale bohužel, kapela v roce 1993 skončila. Světélko naděje zablikalo v roce 2006, kdy Máma Bubo nakrátko ožila aby udělala pár koncertů Planety Haj a natočila Live desku. Pak ovšem opět mizí.
Když byla prezidentu Václavu Havlovi v roce 2010 udělena v nově otevřeném multikulturním centru UFFO, Kulturní cena města Trutnova a Čestné občanství, neoficiální oslava pak proběhla v restauraci U Kousala a tam si pan prezident pozval kapelu Máma Bubo. Ti se dali opět dohromady a na počest Václavu Havlovi zahráli. A od té doby hrají stále. Rok na to se pak objevili opět i na Trutnov Open Air a nadále koncertují. Další jejich návrat do Trutnova proběhl u příležitosti výstavy sochaře, herce a člena skupiny Tvrdohlaví, Jaroslava Róny v městské galerii. To se odehrálo na podzim loňského roku.
Máma Bubo je návraty do Trutnova víc než provázaná a na Webrovkafestu se jim snad podaří navodit atmosféru ranných 90. let, kdy kapely, které byly za komunistů v pozadí zažívaly největší rozkvět.
Jiří Charypar – kytara, zpěv
Karel Babuljak – klávesy, zpěv
Vlastislav Matoušek – baskytara, zpěv
Zdeněk Duroň – bicí
http://bandzone.cz/mamabubo
Echt!
Před dvěma lety oslovili organizátoři festivalu jednoho z velkých podporovatelů Webrovkafestu, aby si na ročník 2012 vybral nějakou kapelu, kterou by tam chtěl slyšet. Zhruba po roce pak, tento Přemek, přišel s nápadem aby to byla právě kapela Echt!. I zaradovali se organizátoři a okamžitě začli s touto kapelou vyjednávat podmínky jejich vystoupení. Netrvalo dlouho a vše bylo domluveno.
Kapela Echt! se rekrutovala v roce 1988 z hudebníků, kteří tehdy navštěvovali pražskou restauraci Sokolovna Klamovka. Její hudba bývá označována kromě undergroundové i za pub rockovou, pub punkovou nebo dokonce i za country pubovou. V této souvislosti však všechny tyto termíny patří spíše do uvozovek. Je to sice tak, že co se „pubů“ (různých pivnic, hostinců, šenků a klubů) týče, má k nim ECHT! vztah vesměs kladný, označovat však hudbu této skupiny za vyloženě podzemní či hospodskou je dost přitažené za vlasy. Popsat druh hudby této skupiny se sice pokoušela a pokouší stále početnější skupina novinářů a kritiků, otázka však zní na kolik úspěně. Kdo však tuto kapelu zná, ví, že písničky na všech třech CD, ECHT!u – Hořký pití (1997), Smutný věci (1998) a Je mi krásně (2001), které byly všechny vydány, firmou Black Point, jsou prostě většinou svižně zhudebněnou poezií textaře a kapelníka Karla Malíka. Stane se sice občas, že se téma některé skladby Echt!ů hospodského prostředí lehce dotkne (např. písnička Klamovka na CD Smutný věci nebo Žízeň na CD Hořký pití), ale i když v sobě jakési dědictví pub rocku úplně nezapře, záběr má tvorba ECHT!u rozhodně mnohem širší. Čím se jejich muzika skutečně vyznačuje, je to, co občas zarazí i zkušené publikum, totiž, že texty více méně závažné, popisující někdy problémy až osudové, jsou doprovázeny většinou hudbou vyloženě rozvernou až do skoku. To je pro ECHT! skutečné specifikum. Jinak zařadit je šmahem do jakéhokoli „šuplíku“ vždy bylo a je trochu ošidné.
Ani Echt!i nebudou v Trutnově vystupovat poprvé. Téměř pravidelně vystupují na trutnovském festivalu, ale zažili i oba místní rockové kluby. Nejen, že se tato parta do Trutnova ráda vrací, nedávno její řady rozšířil kytarista David Macháček. Ten rozhodně pravidelnému publiku Webrovkafestu není neznámým. Když tu před dvěma lety vystupoval s kapelou Rudovous, tak se mu prostředí chaty Webrovka natolik zalíbilo, že hned po roce se na festival vrátil coby banjista a zpěvák v kapele Totem´s. Aby se mohl na Webrovku vrátit i potřetí, elegantním způsobem se infiltroval do kapely Echt! coby druhý kytarista. Původně totiž zvažoval svůj odchod dosavadní kytarista Vláďa Zatloukal, ale vše dopadlo tak, že dnes hrají v kapele kytary dvě.
Karel Malík – kytara, sax., zpěv
Jiří Michálek – bicí
Ondřej Jedlička – baskytara
Vladimír Zatloukal – kytara, zpěv
David Macháček – kytara, zpěv
Tomáš Schilla – violoncello, zpěv
http://www.echti.cz/
PPP
Vůbec poprvé vystoupí na Webrovkafestu také kapela PPP, ovšem nejedná se o nějaký nový soubor. Několik jejich členů se v minulosti na Webrovce představilo v jiných kapelách. Historie této kapely by se v podstatě dala zaměřit třicet let zpět. Tehdy založil učitel trutnovské ZUŠ Jan Haas (zesnul před necelým rokem) kapelu Haasband, která po celou dobu sloužila žákům zmíněné školy jako možnost naučit se hrát v kolektivu a příležitostně i vystoupit před publikem. Za tuto dobu prošlo kapelou několik generací místních hudebníků, mezi ty nejznámější patří dnes již špičkoví jazzoví muzikanti jako Honza Přibil, Míra Nosek, Radek Mikeš či Lukáš Kytnar. Tehdy soubor vystupoval pod názvem Charlie Band. Když tato generace odrostla a odešla na konzervatoř, sáhl pan Haas po generaci o deset let mladší a kapelu vedl v několika cyklech vždy od samého začátku. Složení kapely se rok od roku měnilo a kapela veřejně po nějaký čas vůbec (nebo jen velmi minimálně) nevystupovala a působila víceméně jakou součást výuky. Po návratu baskytaristy Karla Čapka se odehrálo několik změn, které určily současný směr kapely. Vzhledem k tomu, že pan Haas, neuvěřitelně činný člověk, dal dohromady s mladšími žáky ZUŠ novou generaci muzikantů, bylo rozhodnuto přenechat jim název Haasband a kolem roku 2008 se kapela definitivně přejmenovala na PPP. Postupnou obměnou repertoiru došla k současnému funky trendu a zároveň se otevřel prostor pro tvorbu autorské muziky. Kapela začala znovu více veřejně koncertovat a prezentovat se mimo rámec umělecké školy. Na jaře letošního roku opustila kapelu rytmika, tedy Karel Čapek a Honza „Hároš“ Jaroš a na Velikonoce po příchodu bubeníka Kuby Dřeveckého došlo k propojení obou souborů PPP a Haasband, které dnes hrají společně pod názvem PPP music.
PPP music označuje svůj hudební styl jako funk, jazz a jiná fauna. Jejich hudba je energická, barevná a živá s širokým prostorem pro volnou improvizaci a je bezprostředním zážitkem jak pro diváky tak pro samotné hráče. Základem kapely je funkový „drive“ v kombinaci s rozvedenou a zvukově bohatou dechovou sekcí. Kapela je primárně složená z bývalých žáků ZUŠ Trutnov. Písně jsou v originálních aranžích od kapelníka in memoriam Jana Haase.
Dan Váša – 1.alt sax
Bára Kulichová – 2. alt sax
Honza Seidel – 1. tenor sax
Julie Mochowá – 2. tenor sax
Míša Fiedlerová – housle
Lucka Šancová – klávesy
Filip Šanc – klávesy
Jiří Týfa – kytara, zpěv
Michal Bischof – baskytara
Kuba Dřevecký – bicí
http://www.facebook.com/ppptrutnov
Moonlight Expres
Před pár lety se z holandské emigrace vrátila Hana Tijssen Baboráková. Jelikož se celou dobu co v NL žila zabývala muzikou, bylo jasné, že ani v domovině tomu nebude jinak. Její holandská kapela nesla název Hanna B. and the Nightkisses a hrála skladby vlastní i přejaté. Z hudebních žánrů obsáhla blues,rock&roll,swing, trochu reggae,padesátá a šedesátá léta. Už předtím, když jezdila do Čech jen na návštěvy, začala se obklopovat trutnovskými muzikanty, ale vozila s sebou i některé své holandské spoluhráče. To dalo základ vzniku kapely Holland Expres, ve které zakotvili Olda Vetešník (zpočátku Jarda „Goya“ Chvoj), Mirek Dewat, Boya Doležálek (které nemá asi smysl blíže představovat) a z Holandska dojížděli Arjo Hijmans a Willen van Dijk neboli Little Willy. Tento soubor fungoval jen příležitostně až do roku 2010, kdy se Hana natrvalo usadila v Trutnově. Bylo jasné, že holandští kytaristé nebudou tak často jezdit a tak se kapela poohlížela po kytaristovi místním. Mirek Dewat přivedl jednoho dne Vítka Beneše a Arjo se ke kapele přidavá jen při svých, celkem častých návštěvách ČR. Tím v podstatě ztratila jakoukoli spojitost s Holandskem a tak nedávno změnila název na Moonlight Expres. Hudební směřování je velmi podobné kapele holandské, členové Moonlight Expres jsou protřelí místní muzikanti. Všichni hráli v mnoha místních legendárních souborech a jejich mladičký kytarista Vítek, prošel Haasbandem a dnes hraje v kapele Michal Šeps a Zimmer Frei.
A tak tato kapela, která na Webrovkafestu vystoupí také poprvé přinese po bujarém Funky PPP jisté uklidnění v podobě bluesrocku a písní 50. a 60. let.
Hana Baboráková – zpěv
Mirek Dewat – bicí
Olda Vetešník – baskytara
Vítek Beneš – kytara
Bohouš „Boya“ Doležálek – klávesy
EgoFear
Původní programový plán, že by měla letošní ročník končit elektronická muzika, která by přinesla na Webrovku zase změnu, selhal z důvodů pracovního vytížení jednoho člena kapely The Art of Inside Out. Tím vyvstal další návrat a na Webrovkafest se vrací tvrdá muzika, která krom loňského ročníku, vždy festivalovou přehlídku uzavírala. Tentokrát v podobě experimentálně – metalové kapely EgoFear. Ta vznikla v září 2004, název vznikl v Non-Stopu Skála v Trutnově (leden 2005), ovšem šlo tehdy pouze o duo Munky a Karel. Prošla začátky skutečně undergroundovými, neb zkušebnou jim byla nedostavěná garáž a tak zkoušení muselo počkat až do června. Poté se kapela rozšířila o kytaristu Jirku Koudelku. Na podzim se kapela přesunula do zkušebny v New Endu a po nějaký čas aktivně tvořila. Po odchodu Jirky a nuceném opuštění New Endu aktivita EgoFear uvadá a Munky tvoří hudbu pomocí moderních technologií. Oživení přišlo až v červnu 2007 a to na popud kapely Exorcizphobia, která pozvala EgoFear na svůj Pilníkovfest. To byla výzva a tento koncert se uskutečnil. Na baskytaru hostoval Honza Erben a jako druhý kytarista Jirka Pastor. Ten, jelikož soubor neměl vlastního zpěváka, nakonec celé vystoupení odezpíval.
Poté z kapely zůstávají pouze zakládající členové a začíná se zase od nuly. Rok 2008 znamená pro EgoFear další vzestupy a rozchody, na podzim pak vzniká fůze Munkyho a kapely Exorcizphobia, ale ani to dlouho nevydrželo kvůli vytížení jejich vlastní kapely. Nezdary s obsazením provázely kapelu EgoFear i v roce 2009, avšak na podzim přichází další půlroční reinkarnace se Zdendou Vágnerem, basákem Mathesem a kytaristou Hakem. Pak se však hudebníci rozešli do ostaních kapel či svých projektů a EgoFear opět zaniká. K zatím poslednímu oživení došlo na jaře letošního roku, v níže popsané sestavě s hostujícím zpěvákem Zdendou. Hudba kapely EgoFear určitě probudí po klidném bluesrocku všechny spáče a návštěvníkům pomůže nabrat tolik potřebný druhý dech.
Zdenda Vágner – zpěv (j.h.)
Ladislav „Munky“ Valnoha – kytara
Martin „Číča“ Mour – kytara
Ondra Kraibich – baskytara
Karel Klempíř – bicí
http://bandzone.cz/egofear
Bahňous a spol.
Kdo se do Trutnova také velmi rád vrací je místní rodák Vašek „Bahňous“ Blabolil. Absolvent 2. ZDŠ (dnes v této budově sídlí Základní umělecká škola v jejímž sklepení vzniká a brzy bude otevřena Galerie Draka) působil v podkrkonošském undergroundu. V roce 1983 z Trutnova odešel do Chrudimi a tam pokračoval v započaté práci. V polovině 90. let sem vozil kapely a muzikanty a pak začal sám hrát. Začátkem nového tísíciletí se uchytil na basu v kapele Dead Camel Blues Band, ovšem později, kolem roku 2005 začal vystupovat sám coby One Man Band. Přestalo ho bavit spoléhat se na další muzikanty v kapele a slovy Ondřeje Bezra se „udělal pro sebe“, když si koupil resofonickou kytaru, zastavěl půlku bytu aparaturou a bicími a začal vymýšlet, jakým způsobem ovládnout všechny nástroje tak, aby…no, zkrátka, aby to byl co největší nářez. Podařilo se. Kytaru prohání zároveň přes kytarové i basové kombo, nohama rozehrává téměř kompletní bicí soupravu a ještě stihne dout do řádně vyšťavené harmoniky.
Na Webrovce se poprvé objevil v roce 2006, kdy plánoval přijet s kapelou TroSka z moSka, kde působil též jako basák, ti však odmítli vystoupit tak pozdě v noci. Přijel tedy sám a od té doby jezdí takřka pravidelně a s muzikanty z ostatních kapel vede jam session až do ranních či dopoledních hodin. Neoficiální párty však na loňském jubilejním ročníku vyšla trochu naprázdno, jelikož muzikanstvo předčasně pomřelo a Vašek tak hrál víceméně pro personál Webrovky a organizační tým festivalu. Letos je ale v obsazení více místních hudebníků a tak jam session bude opět stát za to a ti, kdož budou líní a půjdou předčasně ulehnout, se stejně nevyspí. Budou nuceni buď pít nebo se k Bahňousovi přidat.
http://www.muzikus.cz/fittings-steel-stoker-one-man-band/
Franta Tomášek a Kuba Soldán – SolTo! – The Sebučedos
Když před lety rozjeli Dan „Olaf“ Kahuda a Franta Tomášek (na Webrovkafestu se již objevil v kapelách Rudovous a The Totem´s) na schodech u kasy druhou scénu byla to spontánní akce. Letos přicházíme s novinkou a tato druhá scéna se stane oficiální. Vždy během přestaveb pódia a výměny kapel bude tato scéna aktivní. O zábavu se postará duo The Sebučedos, které bylo pro tuto příležitost grafikem festivalu PeKutem přejmenováno na SolTo! Jak k tomu došlo? V rámci úspory místa na plakátu tradičně PeKut zkracuje dodaný text a z přijmení Soldán a Tomášek vytvořil tento pojem. Má to ovšem i svůj hlubší význam, protože kdo na tyto dva pány někdu narazil a slyšel jejich produkci, ví že to chlapci budou solit co to půjde.
Tuto neobvyklou kapelu založili MgA. Jakub Soldán a František Tomášek, DiS. dne šestého dubna roku 2009. Proč? Protože v průběhu let zjistili, že se jim spolu dobře hraje a že jsou oba blázni. A tak onoho památného data, přesně ve tři hodiny a dvacet osm minut ráno v legendární špeluňce ,,U Kotvy“ založili kapelu, jejíž název přišel tak sám od sebe. A co vlastně ti kujóni hrají? No přece žánr zvaný SKA-PUNKrodie.
Název The Sebučedos má původ v 5. stol. našeho letopočtu, kdy se skupina severoamerických Čejenů rozhoduje, že objeví Japonsko. Během cesty na vorech, sešitých za skalpů příslušníků konkurenčních kmenů, vznikla pro naše odvážné Čejeny potřeba pojmenovat nové skutečnosti, se kterými se ve vnitrozemí nesetkali (např. kam se jít vys… a mnoho jiných). Tyto nové termíny daly prazáklad jazyku, který dnes známe jako současnou japonštinu. Termín ,,Sebučedó“ byl tehdy jedním z nejpoužívanějších. Ve volném překladu znamená: ,,Dne – SKA né, bolí mě hlava.“
A taková je i jejich hudba. Nástroje. Klobouky. Nový obsah. Ještě novější vlna. Texty o věcech, které všichni důvěrně známe. Hudba, kterou všichni ještě neznáme. Konec světa se blíží. Vážení přátelé, ano, je tomu tak. Kapela The Sebučedos se znovu, po mnoha velkých či ještě větších úspěších opět dere na výsluní! Nepřijede sice (zaplať Bůh) na bílém koni, ale pobaví všechny i bez toho. Možná zazní i hit „Tralalá, ty debile“, který je skutečně skvostný, ale i mnoho dalších, které jistě každého pobaví.
Franta Tomášek – akordeon
Kuba Soldán – klarinet
