Výtěžek: 12 100,- Kč
Letošní Webrovka se opět po jednoroční pauze nesla ve znamení sněhu. Tentokrát však napadlo již o týden dřív a tak byl čas se s s tím poprat. I když ta rvačka nakonec zůstala 1:1, cestu se podařilo zprůjezdnit pro osobní vozy, avšak dodávky s aparátem se opět potýkaly s problémy. V poledne 17. listopadu, kdy probíhají poslední přípravy přichází nemilá zpráva, že zvukařská dodávka ukončila svou mihotavou cestu v půli kopce. Na řadu proto přichází již osvědčená V3S. Řidič Joska ji nakopnul a nahřál a po chvíli už se pár dobrovolníků vydává překládat aparát. V tu chvíli se na cestě objevuje i sypačské auto, které se jalo rozsévat po zmrzlé vozovce štěrk. Zanedlouho je vše nahoře a zvukaři se pouští do zapojování. To už dorazila i dvojice moderátorů, divadelnice, regionální televize a první návštěvníci. Dodělávají se poslední věci a pomalu se může začít.
Ve tři hodiny otevírá scénu první moderátor a úžasným způsobem celou akci zahájil. V tu chvíli už stojí na pódiu Elvíra Mádlová a jako součást divadla přednáší svou poezii. Nesmělá mladá dívenka mnohé překvapila. Sklidila zasloužený potlesk a divadelní hra „Malý princ“ v podání výhradně dívčího souboru KaRaJaPeJi a Ba začíná. Chata se plní lidmi a zábava se rozjíždí. Pivo teče, jídlo je a zdá se, že akci už nic nemůže narušit. Jediná nepříjemná situace nastává s příjezdem kontrolora OSA. Tato záležitost, ale nezkazila dobrou náladu a pohodu, která se pomalu utvářela. To se bude řešit později. S půlhodinovým časovým skluzem vynikající představení končí. Děvčata zvládla tuto obtížnou hru velice dobře a byly za to oceněny bouřlivým potleskem.
Během přestavby aparátu nastupuje na scénu literát, dračí Abrecht z Trautenbergu, Petr Kotyza. Tentokrát coby recitátor své autorské poezie. Veselé říkanky, někdy lehce lechtivé tak zpříjemnily čekání na muziku. I jeho vystoupení mělo obrovský úspěch.
Na pódiu se chystá nováček tohoto festivalu, akustická kapela Marta a Rasputin band. Tato teprve rok stará partička zahájila hudební přehlídku a jejich produkce byla radost pro ucho. Marta samotná byla pak radost pro nejedno oko. Lidové motivy snad z celého světa byly tím nejlepším na začátek.
Po Krátké pauze se představuje kapela Bejvalý holky. Pravidelný návštěvník poznal, že jde o bývalé jádro skupiny Bluesseum, kapely, která tu vystupovala na třetím ročníku. Poetický blues rock se nesl chalupou a lidé se radovali.
Každoroční účastník Pepa Lábus letos představil svůj spol. v rozšířené podobě. Dvě elektrické kytary, niněra, dudy, to už samo o sobě značilo kvalitní záležitost. Už samotný úvod moderátora Aleše byl unikátní. Skvělý koncert, skvělá muzika, skvělá nálada. Co dodat? Prostě kvalita.
Časový skluz se prohlubuje a čtvrtí opanují scénu Lith-Inn O´Wevidle, kapela vyzrálých a vyhraných muzikantů. Tvrdší bluesrock pomalu rozhýbával ztuhlá těla návštěvníků. Perfektní technika, skvělé hudební motivy a vynikající zpěv Radka Kalenského dopomohli k dalšímu prohloubení nádherné atmosféry, která zde již panovala.
Lahůdka přichází v podání pelhřimovské kapely Raf a spol. Tato vynikající parta kolem zpěváka Rafa byla první dělovou ránou pozitivní energie, která už nenechala nikoho jen tak postávat. Mišíkovsky laděná muzika není náhodná. Tato kapela již několikrát s Vl. Mišíkem vystupovala. Roztančená těla před pódiem jen dokazovala, že akce už je v plném proudu a že už ji nelze ničím a nijak zastavit. To nejlepší však mělo ještě přijít.
Raf opouští pódium a rázem se jeho spol. mění na jazzovou kapelu Jazz Pilgrim. Hudebně nejdokonalejší těleso bylo dozajista tím nejlepším co letošní Webrovka přinesla. Dávka jazzu, latin a funky vygradovala nadšení na nejvyšší možnou mez. Webrovka se poprvé otřásá v základech a lidé tančí a veselí se. Každá skladba sklízí bouřlivý potlesk a většina obecenstva nese jen s velkou nelibostí konec jejich vystoupení. I přes už tak dost velký skluz se vrací Raf a dávají ještě společný přídavek.
Druhá poslední žijící zakladatelská kapela tohoto festivalu Poslední Lež měla nelehký úkol vystoupit po takovém skvostu jakým Jazz Pilgrim skutečně jsou. Během zvukové zkoušky vystoupil Vojtěch Lábus s krátkým zamyšlením o podstatě a důležitosti svobody a pak už se kapela dává do díla. Opět je zde jako host Jarda Schrötter a začíná se právě jeho hitem Kuchařská, který už P.L. jinak nehraje. Koncert se celkem vydařil, jen ke konci by to mohlo být o něco lepší.
Na schodech vzniká spontánní druhá scéna. Bubny, dudy a vše možné zlikvidovaly poslední hluché místo Webrovky. Takhle krásně nám začala neděle.
Dalším nováčkem festivalu byly naši kamarádi ze Dvora a Hostinného, kapela Moment. A nepřijeli jenom tak. Přijeli pokřtít své první demo. Byl to teprve druhý křest nosiče na tomto festivalu. Křtu se ujal V. Lábus. Proběhl čím jiným než trutnovským pivem. Kapela s výhradně dívčí rytmikou velice zaujala a svým výkonem nezklamala.
Drsní hoši z kapely Exorcizphobia vystřelili druhou energetickou ránu. Kdo měl v úmyslu jít spát, musel si to chtě nechtě rozmyslet. Volume doprava a jedem. Druhá scéna pod náporem thrash metalu umlká. Do půl těla a házet hřívou. Dodnes ještě mnohé bolí za krkem. Podruhé se chalupa otřásá v základech a z otevřeného okna se valí dým. Pot cáká a chlapci hoblujou a hoblujou. Zkrátka perfektní záležitost. Mnozí si mysleli, že to už byl vrchol celé akce. Nikoliv.
Kolem čtvrté hodiny uzavírá letošní ročník zlatý hřebíček večera. Nejdříve Bahňous coby One man band a po chvíli celá kapela Dead Camel Blues band. A energeticá rána do třetice. Kdo má chuť hrát a cítí se na to hned se přidává. Dnes ještě spát nepůjdeme. Muzika se valí z reproduktorů a lidé stále tančí. Venku pomalu začíná svítat a před šestou hodinou ranní hudba utichá. Někteří jdou spát, někteří právě vstávají.
V neděli se potom vše sbalilo, dojedlo, dopilo a odvezlo zpět pod kopec. Opět byla použita V3S a vše bylo v pořádku vráceno. Poslední návštěvníci opouštěli Webrovku kolem čtvrté nedělní odpolední. Na vánoční pobyt pro děti z dětského domova Krnsko na Webrovce bylo předáno ADD 12 100,- Kč.
Poděkování patří: vedení a personálu Asociace dětských domovů, zvukařům, všem účinkujícím, unikátním moderátorům Alešovi a Fuckovi, Berrymu za pomoc při údržbě cesty, Jardovi a Honzovi za dopravu, Kovisovi, Jedlovi, Mazimu a Jardovi za záznamy, Hrochovi, Ivanovi, Mušce a mnohým dalším za fotky, klukům na kase (zase to zvládli na jedničku), Joskovi za Vejtřasku, tiskárně Kopretina a Mazimu za plakáty, panu Středovi za reportáž v regionální televizi, Ochranému svazu autorskému (za to že nikdy nespí), hlomozivému duchu z Rechenburgu, Trutnovskému drakovi (za to že taky nikdy nespí), Městu Trutnovu a Domu kultury Trutnov, komunistům (za poučení z minulosti), Janu Opletalovi, Karlu Krylovi a všem bojovníkům za svobodu.
Největší poděkování však patří vám všem, kdo jste přišli a kromě toho, že jste pomohli dětem bez rodičů jste vytvořili neopakovatelnou atmosféru. Budeme se snažit s touto akcí i nadále pokračovat. Díky!!! Díky!!! Díky!!!
Program 2007 – 6. ročník
Sobota 17. listopadu – Den boje studentů za svobodu a demokracii
18. let svobody – věnováno Janu Opletalovi, Karlu Krylovi a všem zbitým na Národní třídě.
Začátek v 15:00 hodin
Minimální příspěvek činí 120,- Kč
Účast potvrdily tyto soubory:
Upozornění pro všechny kdo se chystají na Webrovkafest autem: Buďte připraveni a mějte s sebou zimní výbavu.
Psy nechte prosím doma aby nedošlo ke zbytečným problémům.
Cigarety si raději doneste, není jisté zda budou na místě konání v prodeji.
Těšíme se na vaši bohatou účast!
Medailony
KaRaJaPeJi a Ba
Jak je již tradicí této akce, začínat bude opět divadlo. Opět vyloženě ženský spolek, který si tentokrát připravil divadelní provedení Malého prince od Antoine de Saint Exuperyho. Po dvou velkých úspěších na minulých ročnících se tak můžete znovu těšit na vynikající představení pro malé i velké. Děvčata dokážou překvapit jak jednoduše, ale velmi efektně připravenou scénou, tak hereckými výkony v nejrůznějších situacích. Vezměte tedy děti a přijďte se pobavit nebo jen pokochat pohledem na šaramantní herečky.
Kateřina Rozová
Radka Petráková
Jarmila Štěpánková
Petra Šormová
Jitka Gábrtová
Kateřina Ježková
Eva Šormová
Lenka Lásková
Petr Kotyza
bohém trutnovských uliček, lesů a luhů v okolí je znám převážně jako chodíci jukebox s kytarou (z deseti skladeb, které vás napadnou vám jich je schopen devět zahrát) a poslední dva roky i jako Albrecht z Trautenbergu při akcích „Už ho nesou!“. Učitel ruského jazyka na Pedagogické fakultě v Hradci Králové se tentokrát představí coby recitátor své vlastní poesie. Vystoupení tohoto typu předvedl zatím jen jednou a to v trutnovském Music club restaurantu New End, kdy se střídal na pódiu s Františkem Sahulou a Syny výčepu. Tato akce byla velice povedená. Jeho básnický rozsah je totiž velmi široký. Od říkanek pro děti až po osobité a velmi vtipné básně často s erotickým podtextem. Jeho vystoupení na letošním Webrovkafestu bude unikátní záležitostí na kterou jen tak nezapomenete. Takový je Petr Kotyza. Rozhodně je na co se těšit.
Marta a Rasputin band
jsou zcela vyjímečné uskupení. Už jen samotné nástrojové obsazení této kapely je netradiční. Housle, tahací harmonika a dvě džembe svědčí o všem. Toto uskupení má za sebou zatím jen jediné veřejné vystoupení a to na Open Air Music Festivalu Trutnov, kde byli publikem více než vřele přijati. Rasputin byl dokonce nesen na rukách davem od pódia až do backstage. Hudební záběr této kapely je též velmi pestrý. Od českých a ruských lidovek až po skandinávské motivy. V jejich repertoáru lze však najít i vlastní autorskou tvorbu. O tom svědčí třeba jejich hit s názvem Mýtina. Kdo viděl jejich vystoupení na Bojišti jistě ví o čem je řeč. Do letošního ročníku Webrovky se s touto veselou partou můžete setkat na jejich několika naplánovaných vystoupeních, například 22.9. v New Endu na benefičním festivalu Benefest. Tato kapela bude určitě skvělým zahájením hudebního marathonu který nás opět letos čeká.
Rasputin – tahací harmonika, zpěv
Marta Věchetová – housle
Miroslav Votoček ml. – perkuse
Martin Miklas – perkuse
Bejvalý holky
podkrkonošská kapela z Janských Lázní, Mladých Buků, Bernartic, Rudníku a Trutnova, hraje autorskou tvorbu opřenou o poetické texty Davida Konopáče a hudbu (převážně) Petra Aliny. Hudební stránka vychází z nejlepších tradic domácího písničkového rocku, jak ho známe třeba od Vladimíra Mišíka a ETC. Činnost Bejvalejch holek navazuje na existenci předchozí formace Blueseum, jejíž směřování je jasné již z názvu. Kapela Blueseum vystoupila na tomto festivalu v roce 2004.
Petr Alina – kytary, zpěv
Jindřich Kalivoda – kytary, zpěv
Radim Zahradecký – klávesy, zpěv
Petr Kutáček – saxofon
Karel Čapek – baskytara
Radek Dlabal – bicí, perkuse
David Konopáč – texty
www.bejvalyholky.cz
Pepa Lábus a spol.
jsou také jednou ze zakládajících kapel tohoto festivalu. Nevynechali jediný ročník a ani letos tomu nebude jinak. Pepa začínal ještě za totality jako písničkář a časem se začal obklopovat dalšími muzikanty. Začalo to houslemi a baskytarou a dnes již tam jsou dvě elektrické kytary, bicí nástroje a galicijské dudy či elektroakustická niněra. Tím je jasné, že i hudební styl tohoto souboru se rázně změnil. Z folku je dnes tvrdší folkrok s velmi výraznými etno vlivy podpořené lyrickými texty. Na kontě mají čtyři oficiálně vydané desky ta poslední, vydaná v roce 2006 nese název Vzlétají ptáci.
Pepa Lábus – zpěv, elektroakustická kytara
Tomáš Nýdrle – baskytara
Jaromír Ticháček – el. kytara, foukací harmonika, brumle, zpěv
Dan „Olaf“ Kahuda – elektroakustická niněra, galicijské dudy
Miroslav Votoček st. – el. kytara
Michal Drašar – bicí
www.pepalabus.cz
Lith-Inn O´Wevidle
jste měli možnost vidět a slyšet na loňském ročníku. Kapela včele s vynikajícím zpěvákem Radkem Kalenským se však od loňska trochu rozrostla. Přibyla druhá kytara a klávesy. Tento soubor hraje převážně klasický blues rock s lehce hardrockovým podtextem. Mají za sebou již pěknou řádku koncertů, často vystupují v Trutnově a jeho blízkém okolí. Dále jste je mohli spatřit na obou letních charitativních minifestivalech v trutnovském klubu New End. Lith-Inn O´Wevidle, kapela plná zasloužilých muzikantů, hraje převážně vlastní muziku, dočkáme se však jistě i nějakých přejatých věcí. V několika skladbách se jako host ukáže i Bahňous se svou slide kytarou.
Radek – zpěv, kytara
Láďa – kytara, zpěv
Martin – kytara
Aneta – klávesy, zpěv
Jirka – bicí
Olda – basa
Raf a spol. / Jazz Pilgrim
Kapela Raf a spol. vznikla v roce 1995 v Pelhřimově spojením zpěváka Rafa s jazzovými muzikanty. V roce 1997 vydávají první CD s názvem Proniczanic. Odehráli několik koncertů např. s Vladimírem Mišíkem a pak přišla osmiletá pauza. V roce 2005 však kapela ožívá a zkouší nové věci otextované Ottou Štemberkou. Výsledkem této práce je kniha Časohled, která je zároveň obalem CD Proniczanic 1 a Proniczanic 2 a která byla slavnostně pokřtěna 9.2. 2007 v trutnovském New Endu. Raf o své kapele hovoří takto:“ Nechceme šoubyznysovat… Všichni už jsme velký kluci a holka a v hlavách máme jasno… Za osm let natočíme Proniczanic3“. V průběhu druhé půlky vystoupení na letošní Webrovce Raf opustí pódium a představí se vám jeho doprovod jako kapela Jazz Pilgrim. Můžeme se tedy těšit na moderní jazz a latinské rytmy okořeněné lehkou směsí dalších stylů v podání těchto pelhřimovslých jazzmanů. Koncert je určen pro příznivce svěžích i oddechových, leckdy skvěle improvizovaných melodií. Kapela hraje od roku 1999. Mohli jste ji vidět koncertovat v Pelhřimově, Humpolci, Táboře, Českých Budějovicích, Brně, Praze i jinde. V repertoáru má skladby moderního jazzu, jazzrocku, funku i latiny.
Raf – zpěv, kytara a občas něco
Tomáš Zajíc – saxofon, perkuse, kapelník
David Valenta – basová kytara
Ondřej Valenta – bicí
Jaroslav Makovec – kytara
Radka Krčálová – keyboard
Lukáš Kmoch – flétna, perkuse, zpěv
www.rafaspol.cz
www.sweb.cz/jazzpilgrim/
Poslední Lež
vznikla v roce 2002 a v témže roce spoluzakládala tento festival. V listopadu 2005 zde pokřtila své první demo s názvem Suricatta suricata. Hudební styl této kapely se nazývá Multispacesunderground a po nedávném odchodu zakládajícího člena Jaroslava Schröttera hledá svůj nový směr. Koncert na Webrovce bude pro mnohé překvapením, jelikož bez elektronických spodků zní hudba tohoto souboru daleko tvrději a syrověji než dřív. Je však možné, že se J. Schrötter objeví jako host v několika skladbách. Nechme se překvapit
Vojtěch Lábus – kytara, zpěv
Mahony – baskytara
Martin Fejk – bicí
Jan Novotný – tahací harmonika, zpěv
www.poslednilez.com
Moment
Vznik této hostinsko-dvorské kapely snad není ani natolik důležitý, jako samotné fungování kapely nyní. Kapela Moment několikrát změnila své obsazení, nicméně poslední a nejzásadnější změnou byl příchod nové bubenice. Také nedávný odchod klávesisty Karla poněkud pozměnil zvukovou podstatu kapely. Styl kapely by se dal nyní charakterizovat jako grunge-rock. Nejmladším členem sestavy je Vlaďka, která svými údery do bubnů přitvrzuje celkový zvuk. Svou dámskou křehkost a hutný basový zvuk kapele dodává Simona. Kreativitou v rozmanitých kytarových sólech dodává hudbě pestrost Zbyšek. Zakládajícím členem, zároveň frontmanem a také autorem většiny písní je David, který svou brutální hrou na kytaru a emocionálním zpěvem dodává tvář kapely.
David Kraus – zpěv, kytara
Zbyšek Voňka – kytara
Simona Amlerová – baskytara
Vlaďka Junková – bicí
bandzone.cz/moment
Exorcizphobia
Kapela vznika v září 2005 pod názvem DEATHMARCH a sestavu tvoří nadějní mladí hudebníci Tomáš Skořepa, Jan Erben a Jakub Václav. Na konci září se dočasně ocitají ve zkušebně trutnovské smečky Prokion. V listopadu téhož roku nachází nové prostory v místním rockovém klubu New End. Na sklonku roku kapela přivítala na post druhé kytary Josefa Valkouna. V březnu 2006 odehrávají první koncert pod novým názvem EXORCIZPHOBIA. Do dnešních dnů odehráli okolo dvaceti koncertů a to i jako předkapela úspěšných formací typu: Debustrol, Tortharry, Stigma, Enigmatic faith atd. Od rozpadu spoluzakládající kapely tohoto festivalu Not Fragile se tak na Webrovku vrací tvrdší hudební styl a to Thrash metal v podání této nadějné mladé kapely.
Tomáš Skořepa – sólová kytara,zpěv
Josef Valkoun – kytara
Jan Erben – baskytara
Jakub Václav – bicí
www.exorcizphobia.wz.cz
Bahňous a spol.
je multiinstrumentalista ze vzdálené Chrudimi. Dříve působil v kapele TroSka z MoSka a v současné době se věnuje kapele Dead Camel Blues band nebo vystupuje jako One Man band s ozvučenou harmonikou k resophoniské kytaře a bicím. Kdo vydržel na loňském ročníku Webrovkafestu až do konce, mohl poslední zmíněnou variantu slyšet a vychutnat si i jam session v čele právě s Bahňousem. Těžko říct zda tento úžasný člověk dorazí letos sám nebo s nějakým hudebním uskupením, jasné však je, že dorazí a opět se bude hrát až do úplného vyčerpání v pozdních ranních hodinách.
Jan Opletal
byl studentem Lékařské fakulty Karlovy univerzity, který byl zabit při protinacistické demonstraci během německé okupace. Do obecné školy chodil poblíž svého rodiště v Nákle u Olomouce. Poté navštěvoval gymnázium v Litovli, kde složil maturitu v roce 1934. Od roku 1936 studoval v Praze na Lékařské fakultě.
28. října 1939, v den výročí založení samostatného československého státu, proběhly v Praze protinacistické demonstrace a nepokoje, kterých se Opletal zúčastnil. Demonstrace byly nacisty tvrdě potlačeny. Jan Opletal byl vážně zraněn střelou do břicha a navzdory lékařské péči 11. listopadu zemřel.
Pohřbu Opletala se 15. listopadu zúčastnily tisíce studentů a jejich setkání přerostlo v další protinacistickou demonstraci jejímž důsledkem bylo zavření všech českých univerzit a kolejí říšským protektorem von Neurathem. Více než tisíc studentů bylo posláno do koncentračního tábora Sachsenhausen a devět studentů bylo 17. listopadu popraveno. Z důvodu připomenutí této události byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodní unií studentů Světovým dnem studentstva. Opletalovy ostatky byly převezeny do rodného Nákla, kde mu byl později vztyčen také pomník. V řadě českých měst byly po Opletalovy pojmenovány ulice, např. v Praze je na jeho počest pojmenována ulice sousedící s Václavským náměstím.
Karel Kryl
známý jako Básník s kytarou byl český písničkář, básník a grafik, jeden z hlavních představitelů českého protikomunistického protestsongu v letech 1968–1989. Písně si sám psal, v jeho repertoáru byly jak krátké úderné pamfletické písně, tak delší poetické a melancholické skladby.
Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů. Tiskárna, kterou založil jeho dědeček, byla v roce 1948 komunisty zlikvidována a rodina přestěhována do neudržovaného přízemního domku v Pavlovské ulici. Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi, posléze se ale cele oddává hudbě a poesii. Jeho první nahranou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.
Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály zprvu dokonce i v rádiu. V pořadu Dvanáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého byla úspěšná píseň Král a klaun a píseň Bratříčku, zavírej vrátka se dokonce držela v hitparádě několik dní. Když si však režim uvědomil její skutečný obsah, byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.
Karel Kryl emigroval z Československa 9. září 1969 a usadil se v Mnichově. Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu. V roce 1975 se po půldruhém roce manželství rozvedl se svou první ženou. Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec.
Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 26. listopadu). Jelikož na rozdíl od mnoha dalších emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství, nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum.
Karel Kryl je držitelem stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa in memoriam (1994), byl oceněn Cenou Františka Kriegla (1995) a cenou České Grammy (Síň slávy – 1995) a 28. října 1995 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam medaili Za zásluhy II. stupně. V současné době (únor 2007) jsou po něm pojmenovány čtyři ulice: v Praze-Stodůlkách, Varnsdorfu, Novém Jičíně a Zelnči.
Měl velký rozsah tvorby a schopnost tvořit radikálně odlišné skladby, počínaje víceméně primitivními zpívanými pamflety a konče zpívanými básněmi, které pracují s hlubokými alegoriemi a složitými jazykovými a významovými konstrukcemi. Významnou roli hraje i jeho tvorba inspirovaná biblickými texty, která se ovšem obrací i do moderní doby. Zemřel na srdeční selhání začátkem roku 1994.
17. listopad 1989
Už v říjnu 1989 informovali pražští funkcionáři Socialistického svazu mládeže (SSM) městký výbor KSČ v Praze, že na 17. listopad připravují manifestaci československých vysokoškoláků k uctění památky Jana Opletala. Komunističtí funkcionáři nemohli z politických důvodů manifestaci nepovolit, ale také nehodlali připustit, aby se z ní stala demonstrace proti režimu. Schválili ji proto (i když nepovolili původně plánovanou trasu přes Václavské náměstí), a na 17. listopad vyhlásili mimořádnou bezpečnostní akci. Místní správy SNB dostali příkaz zajistit klid a pořádek; na schůzce minisra vnitra Kincla s generálním tajemníkem ÚV KSČ Jakešem se dohodlo, že však nesmí dojít k zásahu.
Nezávislí studenti, kteří stejně jako svazáci akci připravovali, měli dvě možnosti. Buď se připojit k akci SSM, aby jejich demonstrace byla legální (což by se jistě projevilo na počtu účastníků), nebo ji uspořádat odděleně, v tom případě ovšem nelegálně. Nakonec se rozhodli pro variantu první. Studentská manifestace začala projevem Martina Klímy za nezávislé studenty, který prohlásil, že nejde ani tak o boj za svobodu v minulosti, jako o přítomnost a budoucnost. Jeho vystoupení vzbudilo souhlasný ohlas, narozdíl od následujícícho vystoupení řečníka za SSM. Poté se až 50 000 účastníků vydalo na Vyšehrad. Na Národní třídě jim byla cesta přehrazena policejním kordonem, a asi 2 000 demonstrantů uvízlo mezi dvěma kordony pořádkových sil. Ač se chovali pokojně (přesně podle skandovaného hesla ‚Máme holé ruce‘; dívky dávaly příslušníkům bezpečnosti za štíty květiny), byly kolem půl deváté večer zatlačeni směrem k postranním uličkám, ve kterých byli mnozí prchající surově zbiti (nezávislá lékařská komise později zjistila, že bylo zraněno 568 lidí). Ve 21:10 byla demonstrace rozehnána; studenti uměleckých škol se rozešli do pražských divadel, kde vyprávěli, co se na Národní třídě stalo, a žádali herce o podporu. Začalo se uvažovat o stávce jak v divadlech, tak na vysokých školách.
Následujícího dne se projevil účinek událostí 17. listopadu na psychiku obyvatel. Mnozí, i komunisté, byli pohoršeni způsobem zásahu pořádkových sil, a lidé se spontánně začali shromažďovat v ulicích. Na shromáždění v realistickém divadle, kam přišli studenti informovat o událostech předešlého dne, byla navržena týdenní stávka na podporu studentů, kteří týdenní stávku již vyhlásili, a jejich sedmi požadavků (zveřejnit úplné a pravdivé informace ohledně zásahu, jména odpovědných osob, jejich vyšetření a potrestání…). Dále byla navržena dvouhodinová generální stávka na 27. listopad od 12 do 14 hodin. Během tohoto dne se také šíří zpráva o smrti studenta Martina Šmída. Přišla s ní již po demonstraci 17. listopadu Drahomíra Dražská a 18. listopadu večer se přes Petra Uhla dostala do zpráv (pochopitelně ne v ČST, ale na Svobodné Evropě). Psychologický dopad této dezinformace byl významný, hlavně na mimopražské studenty a občany vůbec, kteří v událostech 17. listopadu dosud viděli jen další ze série demonstrací v Praze.
